Já, ty, on, ona, ono aneb těžký život s dvojnicí…

Zdá se mi, že v posledních dnech je má identita méně identickou, než bývala... Nebo jinak… Možná je identická více, než bych chtěla… :-) Když se konala první řada československé Superstar, objevila se v ní velmi hezká blondýnka s líbivým hlasem. Onehdá mi jeden velmi moudrý mladík řekl, že je mi právě tahle dívka podobná. Tenkrát jsem zkoumala před zrcadlem její fotku s mým obličejem (ano, vypadalo to vtipně a ano, připadala jsem si jako blbec), ale po chvíli jsem nad tím mávla rukou, pomyslela si, že asi blouznil a dál se tím nezabývala… Ale těm časům odzvonilo…:-) Před několika měsíci se objevila reportáž - na webových stránkách jednoho internetového zpravodajství - o mé podobě právě se zmiňovanou zpěvačkou. V tu chvíli mi v hlavě poprvé zablikal vykřičník a spustil první alarmující vlnu, že na tom asi opravdu něco bude… Ale stále jsem tomu nevěnovala takovou pozornost… Ovšem pak přišel okamžik, který mě celkem vyděsil… Přišlo něco, co bych nikdy nečekala. Po schodech se přiřítila babička - na tom by nebylo až tak nic moc divného - ale… Babička řítící se po schodech udiveně a nadšeně volala: „Mášenko!!! Pusť si televizi! Jsi v televizi! Jsi na ČT1!!!“ Celá rodina zblázněná babiččiným voláním se hystericky vrhla před televizi a ladila televizní kanál ČT. Já si připadala jako naprostý šílenec, protože jsem marně vzpomínala, na jakém natáčení že jsem to vlastně byla, a jestli mě náhodou hlavu nezamořila skleróza, nebo chvilkové „mozkoprázdno“… Babička stojící na schodech mi zatvrzele vnucovala, že to já stojím v televizním studiu a zpívám… Začínala jsem si připadat poněkud schizofrenně, psychicky narušeně a pro jistotu jsem se opatrně podívala do odrazu na prosklené skříni. Ale nikoliv. Můj zdravotní a psychický stav byl v naprostém pořádku. To jen vlastní rodina podlehla chvilkovému poblouznění a nepoznala svou vnučku a dceru, kterou viděla žvatlající a brečící už od plenek :-)

Sotva jsem „vstřebala“ zážitek s babičkou, přišel další a podobně výživný. Na přijímacím řízení na konzervatoř mi několik spoluúčastnic po chvíli oznámilo, že když mě viděly, šly se raději ujistit na jmenný seznam a důkladně prostudovaly jména pod písmenem „K“. V neposlední řadě jsem prý ještě podobná nějaké slečně z Děčína a jedné účastnici pěvecké soutěže pořádané Českým rozhlasem. Ale tohle zjištění mě kupodivu už nijak nemohlo vyvést z míry. V podstatě můžu být naprosto spokojená, protože má údajná dvojnice je krásná mladá dáma. (Lano bych si šla koupit až v případě, že by si mě někdo spletl s mužskou částí člověčenstva… To už by bylo více než znepokojující:-D)

Tímto se definitivně a na věky pohřbila má pošetile utkvělá představa o jakési originalitě, jedinečnosti a osobitosti :-D Veeeliky houbelec! Osobitost samozřejmě existuje, ale v jiné formě… V nehmotné formě… Originalita tkví v chování a myšlení, nikoliv v zevnějšku! :-) Velké a důležité životní ponaučení! :-)

A o kom byla vlastně celou tu dobu zmínka? :-P… Ne, nikoho nejmenujte… ! :-)

naši partneři